Historie koloidního stříbra.

Aplikace koloidního stříbra v oficiální medicíně v Evropě a USA v letech 1933 až 1939 jako primárního léku u vybraných diagnóz - tedy ještě před vynálezem antibiotik:

 

 

  • akné
  • artróza
  • svědění
  • gastritida2008-11-07-112122.png
  • popáleniny
  • diabetes
  • kolitida
  • cystitida
  • ekzémy
  • žaludeční vředy
  • plíseň ve střevech
  • revmatizmus
  • zánět nosních dutin
  • dermatitidita
  • zápal plic2008-11-07-112138.png
  • lupenka
  • infekční průjem
  • zánět rohovky
  • opar prostý
  • kožní plísně
  • zánět středního ucha
  • opar pásový
  • hyperplazie prostaty
  • zánět víček
  • zahlenění nosních dutin
  • chřipka
  • zánět slinivky

 

Historie léčby stříbrem:

 

Antimikrobiální vlastnosti stříbra zaznamenala již staroindická medicína. K využití stříbra jako antimikrobiálního prostředku ve větší míre došlo teprve v čase Římského impéria. Všechny patricijské domy uchovávaly poživatiny ve stříbrných nádobách a do mléka a tekutin se ukládaly stříbrné mince. Tento zvyk se uchoval i ve středověku. Užívání stříbrných příborů a stříbrného nádobí bylo samozřejmostí. I nádoby na svěcenou vodu v kostelech byly ze stříbra, voda v nich byla prakticky sterilizována. Nejlepší érou koloidního stříbra bylo období mezi světovými válkami.

Stříbro se užívalo jako prvotní medikace k léčbě přenosných chorob a užívalo se ústně i nitrožilně. Ale v průběhu druhé světové války se na trhu objevily sulfonamidy a pak antibiotika. Tedy léčiva na stejné nemoci, ale levnější s výhodou snadného skladování ve formě kapslí a později tablet. V neprospěch koloidního stříbra sehrála roli ještě jedna skutečnost a to že v průběhu šedesátých let minulého století se začal důsledně a v mezinárodním měřítku prosazovat princip, že přírodní látky v naprosto čisté podobě nesmí být patentovány jako léčiva. To znamenalo, že na jejich vývoj, výrobu a prodej nemůže vzniknout nikomu výlučné právo. Tato okolnost také způsobila přechod z používání stříbra na používání antibiotik a tak vlastně to byl symbolický přechod od léčení k velkému byznysu.

V roce 1993 v podstatě únik informací o vybavení kosmonautu způsobil zájem o koloidní stříbro. Veřejně vyšlo najevo, že jak američtí, tak i ruští kosmonauti, tedy osoby, jejichž zdravotnímu stavu je věnována krajní péče, odlétají do vesmíru se zásobami koloidního stříbra, určeného pro širokospektrální zdravotní i hygienické použití, především pro úpravu pitné vody bez použití chlóru. Take mnohé evropské nemocnice používají dnes již katetry se stříbrným povlakem kvůli prevenci vzniku oportunních  infekcí.

V roce 1997 byla zveřejněna zpráva, že hlavní lékař amerického ministerstva obrany pověřil speciální tým expertů zjistit nejúčinnější antivirové, antibakteriální a antiseptické látky, která by mohla být rychle k dispozici pro válečné operace - vítězem se stalo koloidní Stříbro...

 Novodobá historie

2006 koloidní stříbro není možno deklarovat jako lék

2008 V ČR není koloidní stříbro povoleno jako potravinový doplněk

2010 Koloidního stříbro se nemůže deklarovat pro vnitřní použití v celé EU.

Kdo stojí za těmito zákazy, kdo má miliardové zisky z prodeje neúčinných léků a je schopen uplatit jakoukoli vládu, aby rozhodovala v jeho prospěch si každý odvodí sám. (např. vakcíny proti "prasečí chřipce")

K těmto krokům nahrálo i to, že KS jednotlivých výrobců, bylo velmi různorodé kvality a na trhu se objevila a objevuje spousta skutečně špatných až přímo nebezpečných výrobků. Pokusy o elementární standartizaci ztroskotaly na absenci jakýchkoliv norem pro měření kvality a tak se i nadále objevovaly přípravky i generátory, které skutečně mohly vést k dlouhodobým vedlejším účinkům. Stačí přečíst různá diskuzní fóra a člověk si udělá obrázek sám. A protože tuto oblast nezastřešuje prozatím žádná skutečně silná mezinárodní instituce, bylo snadné tyto producenty vyřadit ze hry o trhy i zisk.

My tato legislativní omezení ctíme, a nikoho nenabádáme k vnitřnímu použití koloidního stříbra. Jen zveřejňujeme všechna známá fakta, aby se každý sám mohl svobodně rozhodnout.